Hrůzný zážitek aneb proč se umět prát

23. listopadu 2011 v 20:45 | Terka |  Miš-maš
Možná si myslíte, že jsem jiu-jitsu a bojem posedlá, ale není to pravda. Ve své podstatě je to velice praktické umět dát někomu pěstí, nebo mu zlomit ruku. :)

Můj zážitek tomu nasvědčuje, jelikož v té chvíli jsem se spoléhala jen na to, že mu dám pěstí do nosu...:

Kamarádka ztratila klíče od bytu, a než přišla její mamka z práce, tak šla k nám. Hráli jsme na počítači a pak Citadelu. Skvěle sme se bavili, ale pak už musela jít. Tak sem jí dala pár hrušek, které mimochodem teda pěstujeme na zahradě a máme jich ve sklepě tunu, a vyprovodila jí.
Společně jsme přešli hlavní silnici, ale byla už tma a já nechtěla jít celý kus cesty od jejího domu zpátky sama. Tak sme se rozloučili a každá se vydala svým směrem.
Já jsem šla domů, ale ještě předtím sem si všimla, že u popelnic - pár kroků ode mně stojí bezdomovec. Kolem mně ale zrovna šel nějaký pán s krásným pejskem, tak sem šla ten kousek s ním. On ale šel dál rovně a já zabočila do leva přes silnici. Už sem byla skoro ve své ulici - která je hned vedle hlavní, takže jsem pořád na toho bezdomovce viděla, ale zrovna byl ve stínu a já nevěděla, jestli tam ještě pořád stojí. A najednu vidím, jak o ulici výš přebýhá nějaký člověk, neviděla jsem, jestli to je ten bezdomovec, ale asi jo...
A protože ulice nad náma jsou s tou naší propojené takovými "myšími dírami" bála jsem se, že mi chce nadběhnout a pak...
Tohle podezření bych ale asi ani nechytla, kdyby se ten chlap nezasmál. Takový šílený nepřirozený zachechtání. Přeběhl mi mráz po zádech, ale řekla sem si, že se mi nemůže nic stát
a šla sem dál. Ale jak sem vešla do ulice, padl na mně takový podivný pocit. Že se musí něco stát. Vystrašeně sem ase rozhlížela kolem, jestli nečíhá za některým zaparkovaným autem a projistotu sem si vzala do ruky klíč, odhodlaná mu vypíchnout oko. Vím, že to zní úchylně, ale co by ste dělali vy?!? A byla jsem přesvědčená, že mu kdyžak pořádnou kopnu mezi... Ono když má člověk strach, myslím, že by tohle udělal každý. Ale pak když se něco opravdu stane, člověk ztuhne tak, že se k ničemu neodhodlá. Ale já jsem si řekla, že tohle se mi nesmí stát, že musím bojovat, nebo utéct, ale rozhodně né jen zírat. To by byl konec!
Před první myší dírou je takový štěkavý pes. A bylo mi divný, že začal štěkat, ještě než jsem se kněmu pořádně přiblížila. Myslela jsem, že ten chlap číhá za rohem. V té chvíli sem chtěla vzít nohy na ramena a zdrhnou za kamarádkou, ale ta by mi stejně nepomohla. Policii by sme zavolat nemohli, protože co když tam žádnej chlap není. Musel by pro mně přijít táta. A najednou sem si všimla, že ten pes je otočný na mně, takže za rohem asi nikdo není, protože jinak by štěkal na něj. Tak sem to riskla a přeběhla. Naštěstí tam nikdo nebyl, ale já už běžela celou ulicí, až k naší brance. Tam sem se zas zastavila a rozhlížela jetli nečíhá opravdu za autem a nevyskočí, až budu odemykat. Nakonec sem rychle odemkla, zamkla a běžela do domu.

Přiznám se vám že bych tohle už nikdy nechtěla zažít, protože sem měla žaludek až v krku a ani bych to rozhodně nepřála nikomu jinýmu!!!

Proto si myslím, že je dobré umět buť ryche běhat, nebo se umět prát, protože kdyby tam ten chlap opravdu byl, možná bych ho přeprala, i když mám žlutej pásek, ale prdu mám pořádnou! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama