Novoroční ples

9. prosince 2011 v 13:48 | Terka |  Povídky
Jak jsem vešel do sálu všiml jsem si dvou věcí. Ta první mne překvapila, neboť já jsem o ní nic nevěděl. Všichni měli na obličeji masku. Většinou černé, nebo fialové, s drobnými třpytkami. Připadal jsem si tak trochu nahý... Ta druhá věc, že tu bylo až příliš málo lidí, přestože na ulicích a všude možně byly upoutávky na tento ples.
Najednou na mne všichni upřeli svou pozornost. Byl jsem teprve ve dveřích a přiznám se, že jsem měl sto chutí odejít. Ale neodešel jsem. Možná právě to byla ta největší a nejzásadnější chyba. Do teď nevim co mne přinutilo zůstat. Možná právě oči té ženy, která stála nejblíže mne a zabodla do mne svůj pronikavý pohled.
Ihned jsem si uvědomil, že tento večer nebude obyčejný. Udělal jsem krok dál a opět si mne nikdo ani nevšiml. Někoho by to možná uklidnilo, ale mne ne. Najednou ke mně přistoupila ta žena, která se ne mne před chvílí dívala. Ař nyní jsem si uvědomil její krásu, přestože jem jí na obličej neviděl. Černé třpytivé dlouhé šaty jen zvírazňovaly její krásnou postavu. Vlasy byly až nevěřícně černé a věřte mi, že je rozhodně přebarvené neměla."Dobrý den." Pozdravil jsem. "Dobrý den." Odpověděla mi příkře žena. "Mohu Vás vyzvat k tanci?" Otázal jsem se zdvořile. Toto chování mi najednou přišlo strašně nepřirozené a opět jsem měl chuť utéct, ale znovu jsem se ovládl a místo útěku nabídl ženě rámě. "Samozřejmě." Takto jsem ji odvedl až do prostřed tanečního sálu. Zrovna hrál valčík, který jsem ovládal dalo by se říci bravurně achtěl jsem se asi také trochu předvést. A tak jsme začali tančit. "Ani jsem se Vás nezeptal jak se jmenujete." "To není důležité." Opáčila žena. "A jak Vám mám říkat?" Nevzdával jsem se."Když na tom trváte... Tak mi prosíl říkejte Winged." "Winged? Zvláštní jméno. Ano, opravdu zvláštní." "Ptal jste se, ne?" Odpověděla trochu nazlobeně. "Hmmm... Chtěl jsem se zeptat. To bylo povinné mít masku?" Zeptal jsem, protože mně to zajímalo. "Jakou masku? Myslíte škrabošku? Tak to potom rozhodně ne. To jen kdo chtěl, víte? Na většinu novoročních plesů si můžete vzít škrabošku." Odpověděla Winged. Všiml jsem si, že na velkých hodinách již ukazuje půl dvanácté. Najednou hudba utichla. Všiml jsem si muže (samozřejmě měl také škrabošku), jak držel sklenici a lžičku. Nejspíše se chystal k proslovu. Všichni se odebrali k němu a já s Winged také.
Muž začal mluvit o tom jak je rád, že jsme se tu takto sešli, že doufá, aby jsme přišli i další rok, aby jsem byli všichni zdraví a tak dále. Já jsem se podíval na Winged. Pomalu jsem otočil hlavu. A vida, ona se na mne taky dívá. Lehce jsem se na ni usmál a ona mi úsměv oplatila snad stokrát krásnějším. Znovu jsem se zadíval do jejích hlubokých očí a dostal jsem závrať. Rozbušilo se mi srdce, jak jsem si to znovu uvědomil. "Vždyť ona se na mne stále dívá!" Uvědomil jsem si, ale pomalu mne nervozita přecházela. Najednou začali všichni tleskat, tak sem se také přidal. Poté jsme pozvedli sklenky a napili se na zdraví nás všech. "Nechcete si sunadat škrabošku Winged?" Zeptal jsem se a doufal z celého srdce, že mi vyhoví. "Ne. Tento večer nechci být viděna. A když už jste se Vy zeptal mne na jméno, já se vás také ptám: Jak se jmenujete?" "Charlee, ano Charlee." Odpověděl jsem, ale byl jsem trochu smutný. "Tak Charlee. Hmm... Těší mne." Znovu se usmála.
Začala odbíjet půlnoc. Najednou se na mne Winged zprudka otočila. "Charlee. Promiňte!" V jejích očích byl vidět zmatek. Nevěděl jsem co se děje. "Proč se mi omlouváte Winged?" Její jméno jsem si vychutnával. Takové vznešené, kouzelné. "Běžte pryč, rychle!" Vykřikla, až jí přeskočil hlas. "Proč, co se děje?" Najednou mne políbila. Něžně, ale zároveň vášnivě. "Není čas se ptát, říkám běžte!" A teprve nyní jsem si toho všiml. Jak vykřikla, odhalila své zuby. Její špižáky byly oproti ostatním zubům výrzně delší a špičatější, než zuby normálnho člověka. "Ona je upír!" Docvaklo mi. Najednou jsem si všiml ostatních lidí. Pomalu se k nám blížili. Otočil jsem se a začal utíkat. Vyběhl jsem na ulici. Z budovy jsem uslyšel uširvoucí křik Winged a když jsem běžel kolem okna, zahlédl jsem šedou hromádku prachu na zemi. Naštěstí jsem unikl, ale nikdy si neodpustím smrt ženy, která se pro mne obětovala...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hakky Life Hakky Life | Web | 9. prosince 2011 v 14:00 | Reagovat

Pěkně napsaná. Jestli jsou tam chyby nevidím je jsem dizlegtik :D

2 in-cool-fajn in-cool-fajn | Web | 9. prosince 2011 v 14:01 | Reagovat

HOJKY NA MÉM BLOGU JE BLESKOVKA ZA DIPOMKE POKUD MÁŠ ZAJÍM TAK SE ZAPOJ :)

3 Brouk Brouk | Web | 9. prosince 2011 v 14:32 | Reagovat

Bude pokračování? ;) Budu hledat odpoveď ? Líbí se mi to , chci číst dál ;)

4 Hakky Life Hakky Life | Web | 9. prosince 2011 v 14:44 | Reagovat

Mě se ta moje pohádka moc nelíbí, ale jsem ráda za názor. :)

5 Casion Casion | Web | 9. prosince 2011 v 14:45 | Reagovat

ahoj!!!
ak by ťa to veľmi neobťažovalo, prossím daruj mi ozdoby:
http://vianocny.datart.sk/janka-kolenova-si-praje-notebook-acer/
klikni na prvý modrý obdĺžnik darovať ozdoby...
vopred veľmi pekne ďakujem, ak to chceš niekde oplatiť napíš mi
:D :D :D

6 Teris Lowen Teris Lowen | Web | 9. prosince 2011 v 15:00 | Reagovat

Celkem dobrý! :)

7 in-cool-fajn in-cool-fajn | Web | 11. prosince 2011 v 11:37 | Reagovat

ahojky máš na mém logu diplomek za bleskovku :))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama