Motýlci

22. dubna 2012 v 12:37 | Terka |  Povídky
Jana vykoukla z okna a usmála se na celé kolo. Bylo krásné letní ráno a do pokoje proudilo světlo dvěma okny s rozhrnutými závěsy. Jana popošla i k druhému a otevřela jej. Do pokoje proudil čerstvý svěží vánek a chladil Janino čelo. Včera v noci hodně přemýšlela. Přemýšlela o sobě a svém životě. A pak taky o někom, koho už dva roky tajně milovala, ale nikdy se mu to neodvážila zpříma říct. "Přišel správný čas…" Pomyslela si. Čekala už dost dlouho, aby se s Jirkou hodně skamarádila a on v ní viděl úžasnou kamarádku, o tom žádná. Ale byla tu otázka, jestli jenom kamarádku, nebo něco víc… Na tu si sama odpovědět nedokázala a tak se rozhodla to risknout. Za zkoušku vlastně nic nedá, že…
Ve škole si sedla do lavice, kterou sdílela se svou kamarádkou Nikolou. Neměla ale náladu bavit se s ní. Rozhodně lépe se cítila ve společnosti kluků, i když jí některé hloupé narážky dost vadily. Měla šanci se takhle lépe prosadit a taky to věčné holčičí drbání jí přišlo trapné. Sedla si na lavici u Davida a Martina. Pozdravila a zeptala se, co dělají. A tak jí vtáhly do debaty o novém filmu, o kterém nic moc nevěděla, ale za to se dost dověděla. S klukama byla rozhodně větší sranda, než u holek. Za chvíli se k nim přidal i Tonda, se kterým byla největší sranda. Jirka přišel relativně pozdě - pět minut před zvoněním, což normálně rozhodně nedělal. Býval ve třídě mezi prvními. K lavici s Janou, Davidem, Martinem a Tondou se přihrnul se slovy: "Nesnáším svojí mámu!" "Co se děje?" zeptala se Jana, jen tak. "Všechno! Dneska ráno pořád zdržovala! Šla později do práce no a já pikal… "Máš tohle, máš támhleto, jak to že to nemáš", je to normální??!!!" vyhrkl Jirka. "Takhle to chodí všude." Odpověděla Jana. "Je to šílený, aby existoval na zemi příšernější člověk, než jeho máma." Dořekla. Jirka se zasmál a s ním i ostatní. "Tak nějak." Řekl nakonec Jirka.
O další přestávce se Jana pozměnu bavila s holkama. Dověděla se spoustu pro život nezbytně důležitých věcí a rentgenovaly kluky od hlavy k patě. Jana ale byla stále myšlenkami s Jirkou. Milovala jeho smích, milovala, když se smál jejímu vtipu. Přemýšlela, jak mu to říct, nebo dát najevo, že ho miluje. Neměla ani potuchy co bude říkat, protože byla v deváté třídě a poprvé zamilovaná. "Ty jo! Jano, kam furt čumíš?!" Zvolala Kristýna, která seděla v lavici před Janou a Nikolou a povídala si s ní. "Co? Ehm. Jak kam čumim?! Mam oči, ne?" Obhájila se chabě Jana. Kristýna jí radši nechala být, a dál se bavila s Nikolou. "Mám mu napsat lístek, nebo mu to říct po škole, nebo ne chodbě?" Přemýšlela, aniž by si všimla, že už začala hodina. Měli matematiku, ale ona učitelku nevnímala. Nevnímala v podstatě nic kolem sebe, jen přítomnost Jirky ve třídě. Hodina se táhla a Jana se nemohla dočkat, až vyjde ven na chodbu z dusné třídy. Trochu se jí začala motat hlava. Podívala se na Jirkovo místo a ten si jako všichni ostatní pečlivě zapisoval z tabule. "Měla bych se taky soustředit…" a začala přepisovat příklady z tabule do sešitu, i když vůbec nechápala látku. "A výsledek posledního příkladu nám řekne Krausová. Jano, jaký je výsledek? Doufám, že máš ten příklad vypočítaný…" Vytrhla Janu z luštění rébusů v sešitě matikářka. "Ehm. Já ten příklad nemám hotový." Teprve teď si uvědomila, že nemá ani jeden příklad vypočítaný a asi neexistuje způsob, jak se vymluvit. "No jistě. Pozoruji tě od začátku hodiny a nepřídeš mi, že by tě vůbec zajímalo, co tady celou půl hodinu vykládám, když sis začala psát z tabule před pěti minutami!" řekla zvýšeným hlasem matikářka výhružně pohlédla na Janu. Ta rychle zapřemýšlela nad nějakým dobrým důvodem, kterým by se obhájila. "Motá se mi už od rána hlava a nemůžu se soustředit." V podstatě to byla pravda. Sice jí hlava začala bolet teprve před chvilkou, ale to je pořád taky ráno. "Možná, že kdyby si neponocovala Krausová, nemusela by se ti motat hlava. Tu látku budeš mít do další hodiny naučenou. Vyzkouším tě!" "Samozřejmě, pani učitelko. Omlouvám se." Řekla co nejzkoušeněji Jana. "Mně to moc samozřejmé nepřijde, Jano. Alespoň teda ne ve tvém případě. Kdo nám teda vypočítá příklad za Janu?…" Zbytek hodiny proběhl rychle a vlastně celé dopolední vyučování. O polední přestávce šli všichni ven ze školy, jenom Jana tam zůstala, protože jí stále bolela hlava. Sedla si na lavičku u skříněk a vytáhla mp3. Sluchátka měla v kapse a tak jí zabralo dobrých šest minut, než je rozmotala. Pustila si hudbu potichu do hlavy a snažila se nevnímat nic jiného, než ji. Dařilo se jí to do té doby, než se někdo dotkl jejího ramene. Podívala se nahoru a nad ní stál Jirka. V podstatě to bylo hodně příjemné vytržení. Vyndala si sluchátka z uší. "Proč nejsi venku, Jano?" Zeptal se Jirka a přisedl si k Janě na lavičku. "Myslela jsem, že se to na matice dost objasnilo… Bolí mě hlava." Řekla na oko nezaujatě a pohlédla Jirkovi do očí. "Pořád?" "Jo… A proč ty nejsi venku?" Zeptala se, aby měla vůbec co říct. "Abych mohl být s tebou." Zaskočil Jirka Janu svou odpovědí. "Cože? Se mnou?" Nechápala Jana. Nikdy nevěřila, že by se Jirkovi mohla líbit. "Jo, prostě sem chtěl být s tebou." "Jo, no. Nevím co na to říct." Pousmála se rozpačitě Jana. "Ale, no tak." Zasmál se Jirka a zadívala se Janě hluboko do očí. Jana mu pohled oplatila. Chvíli bylo ticho, i když jim to připadalo jako věčnost. Oba už věděli, co k sobě navzájem cítí. "Jano?" Řekl Jirka, aniž by se přestal na Janu dívat. "Ano?" Bylo to jako nějakého romantického filmu, než aby to mohla být skutečnost, ale bylo to tak. "Miluju tě." Zašeptal Jirka Janě do ucha, když už se jejich rty přibližovaly. "Já tebe taky." A pak se políbily. Byl to dlouhý vášnivý polibek jen a jen z lásky. Oba si ho užili a ta chvíle byla a bude nezapomenutelná. Znovu se na sebe podívali a znovu políbili. Jirka Janu pevně objal. "Ani nevíš, jak moc dlouho sem na tuhle chvíli čekal. Nechci tě už nikdy pustit." "Tak mně nepouštěj." Usmála se Jana a srdce jí bilo, jako by se jí mělo každým okamžikem vyrvat z hrudi. Byla to ta nejkrásnější chvíle, jakou zatím v životě prožila.
A tak tam seděli oba dva na jedné lavičce, se srdcem na dlani a polibkem na rtech, než se začali ostatní vracet do školy na odpolední vyučování. Jana si uvědomila, že to nebylo vůbec těžké, přesto byla ráda, že na to přišlo zrovna takhle. V břiše měla motýlky a na duši cítila něco, jako by letěla nebo spíš padala. Jako nekonečný pád, který bude trvat, jak dlouho bude chtít, než se pod ní objeví tvrdá zem.

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 _Berushka_ _Berushka_ | Web | 24. dubna 2012 v 19:30 | Reagovat

Ahoj :) promin ze sem Ti tak dlouho neodpověděla... ale nějak sem tedkom nemnela cas ://
Takze se Ti ozyvam tedkom :)
Máš hezký blog... :)
A vůbec :)
No... a ten článek si psala Ty ??
Strašně se mi líbí :)
Zatím pa

2 Kiminka Kiminka | Web | 2. května 2012 v 11:38 | Reagovat

Ahojky...

Máš strašně hezkej blog a ty se taky dívaš na TBBT? Já je miluju. Nej je Sheldon a Peny. :DDD

3 ~Anůů~ ~Anůů~ | Web | 1. června 2012 v 20:30 | Reagovat

Ahoj, na našem blogu jsi se přihlásil/a do soutěže KFU. Soutěž se kvapem blíží, a proto už jsme zveřejnili článek s cenami. Také nás ale napadla jedna novinka, a to.. Se dočteš právě v tomto článku: http://spolecnost-rozheldna.blog.cz/1206/kfu-ceny-a-ostatni

4 Teryii Teryii | Web | 7. července 2012 v 10:10 | Reagovat

Ahoj :)
Tvoj blog ma ihneď zaujal, pretože milujem zelenú! :D A ten nápis :D
A taktiež keď som si prezerala články a poviedky, zaujalo ma to, že píšeš svoje pocity rovno na papier :) Vždy keď ti asi niečo napadne :) Je to tak? :P
Chcem si aj prečítať nejakú tvoju poviedku, ktorá je na pokračovanie :) Veľmi rada takéto čítam :) Ale neviem, kedy sa k tomu dostanem, pretože dnes idem na svadbu :D Tak sa musím chystať :D Ale zajtra by som už mala mať voľnejší deň, takže určite sa do nej pustím :)
A keď som už tu, chcela by som ťa poprosiť o jednu maličkosť :)
Bola by som veľmi rada, keby si si prečítala moju poviedku, ktorú mám na mojom novorozbehnutom blogu :P Je to už moja 3.poviedka a snažím sa zdokonaľovať každým písmenom :)
Tešila by som sa, keby si si ju prečítala a okomentovala to :) Možno by sa ti zapáčila a chodila by si ju čítať neustále :D Ale to už je iba môj sen :D Nie každému sedí taký žáner :)
Dúfam, že sa prídeš pozrieť aspoň na blog a keď nebudeš čítať poviedku, tak aspoň okomentuj ako sa ti páči blog :)
A zároveň by som aj veľmi rada spriatelila, pretože hľadám spriaznené duše typu poviedkoví maniaci alebo čitatelia kníh :)
Ďakujem ti veľmi pekne :)
Tvoja Teryii

P.S.: Nesieme rovnaké meno :) Aj ja som Terka :P Len prezývku mám Teryii :)

5 BarushQa BarushQa | Web | 7. července 2012 v 21:58 | Reagovat

Ahoj,  na našem blogu si se přihlásil/a do soutěže KFU a nastal čas, abys nám už poslal/a svou fotografii. Vše potřebné i kam to máš posílat se dozvíš zde:
http://spolecnost-rozheldna.blog.cz/1207/odhaleni-adresy-a-temata
P.S. Promiň, že to tak dlouho trvalo :)

6 era era | 24. října 2012 v 21:38 | Reagovat

http://www.bux.cz/knihy/137983-den-kdy-mel-zemrit-klaus.html

7 literarni-klub literarni-klub | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 20:50 | Reagovat

Zdravím tě jménem Literárního klubu, jehož jsi členem. Klub byl delší dobu neaktivní, ale také už je nějakou dobu zpět a nám se poztrácely emaily z vašich přihlášek. Proto tě prosím, abys poslal/a email na klub.literarni/zavináč/gmail.com a do předmětu napsal/a "Kontakt".
Připojuji, že členové, kteří se neozvou, budou po dalším několikerém upozornění z LK nejspíš vyhozeni.
S pozdravem,
hustokrutopřísný tým LK.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama