Osudový záblesk - 2. díl

7. dubna 2012 v 11:47 | Terka |  Povídky
Ok, je tady další díl... Jak píšu, nevim jak se to bude vyvíjet, tak držte palce... :-)))

Veronice se zvedal žaludek, když procházela kolem chcíplé krysy, která svým odporným puchem zamořila široké okolí. "Tady už dlouho nezametali ulice..." pomyslela si. Stěny domů zde byly vlhké a vzduch těžký, že se hodně špatně dýchalo. Veronika by si nikdy nepomyslela, že tak blízko jejího domu prozářeného slunečními paprsky, může být něco tak zapomenutého a opuštěného, kam by se bál jít kažný normální člověk. "Ale copak já nejsem normální??? Proč sem sem jenom lezla?" Uvědomila si Veronika. Toho muže už stejně chytili a ona tady nemá co dělat. A přece ji pořád něco hnalo ku předu. Zašla za další roh. Tam na zemi ležel muž. V jedné ruce injekční stříkačku, a druhou špinavou a pobodanou. Upíral zamlžený pohled do dáli. Veronika se lekla, ale muž si jí nevšímal a tak kolem něj potichu prošla. Dál kráčela špinavou ulicí. Každým krokem se jí zdálo, že se čím dál víc vzdaluje od toho světa co znala a noří se do něčeho, co připomíná peklo. Domy měly vymlácená okna, vylomené dveře a všude to smrdělo. Přesto šla dál, snažíc se nevnímat ten nepořádek kolem. Před sebou spatřila konečně čerstvé dení světlo. Vyšla na ulici, kolem ní proudily davy lidí. Konečně - tady to znala. Před ní se rozkládal parčík, kam chodila s kamarády. V pravo byla tramvajová a autobusouvá zastávka a v levo obchodní dům Lotus. Vydala se směrem k němu. Musela přece nakoupit, co jí dala máma za úkol. Přešla hlavní silnici a vstoupila do obchodního domu. V jednu chíli ale uklouzla a málem spadla, kdyby se nazachytila odpadního koše. Instinktem se podívala pod nohy. Zem tam byla politá rudou tekutinou a Veronika moc dobře věděla jakou. Že by ten muž bežel do obchodního domu? Vydala se opět po červených kapičkách. Ty ale po nějaké době zmizely. Stála ve druhém patře - na levo obchod s oblečnením, na pravo drogérie, před ním obuv a za sebou měla obchod s maskami na karneval. "Kam asi mohl jít?" Přemýšlela Veronika a rozhlížela se kolem. Ona sama by si vybrala obchod s maskami, tam by se dalo dobře skrýt, ale ten muž neměl tolik času na rozhodování, aby si vybral nejlepší úkryt. Přesto se vydala do toho obchodu, ani nevěděla co si od toho slibuje. Co bude, jestli toho muže najde? A hlavně - proč by ho měla vůbec hledat? V obchodu narazila na tři muže v uniformách, jak diskutují s prodavačem. Ano, to jsou oni. Ti policisté, co honili muže před jejich domem. Procházela regály a hledala skrýš. Prohlížela pověšené pláště, dívala se za sloupy. Tak došla až na konec obchodu, kde byly kabinky na převlékání. Rozhrnula první závěs kabiky - nic. Podívala se do druhé, také nic. Ve třetí měla pocit, že se hýbe závěs. Odhrnula jej, ale tam na ni vyjekla tlustá žena ve spodním prádle a na hlavě s tykadly berušky. Spěšně se omluvila. Zbývala už jen poslední kabinka. Rozhrnula závěs. V rohu, na židli se tam choulil asi 30-ti letý muž. Veronika byla zaskočená. Našla ho. Neuvědomila si co bude dělat, až ho najde. "Pane... Já... Viděla sem vás, chci vám pomoct." Vydrmolila ze sebe. "Běž pryč! Najdou mně. Vystavuješ se nebezpečí!" "Co jste provedl, že vás honí?" Ptala se dál Veronika, aby mohla zhodnotit situaci. "To je na dlouhé povídání..." Vyštěhl muž a zatínal zuby bolestí. Veronika si všimla střelné rány v ruce toho muže. "Vím způsob jak vás odsud dostat a pomoct vám."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama