Poslední chvíle života

15. dubna 2012 v 14:54 | Terka |  Povídky
Novou povídku sem psala veřer při záři displeje mobilu. Nemohle sem usnout a tak sem vzala papír a tužku pustila se do toho. Ani sem vlastně nevěděla co psát. Na papíře zůstalo to, co se mi honilo hlavou. Moje pocity. Dala sem je jedenáctileté dívce, co je těžce nemocná a zvbývá jí posledních pár hodin života. Ona ale utekla, aby nezemřela na lůžku.
Předem upozorňuji že to má špatný konec a je to málo vypilovaný.

Šla po ulici a na cestu jí svílily divoce poblikávající lampy. Kolem kanálů procházela opatrně - ozývaly se z nich hlasy dávno zapomentých lidí, co se co nevidět vydají za jídlem, jako hyeny, co ohlodávají mršiny, budou i oni pojídat hnijící zbytky z popelnic. Přes most předatnčilalehkým tanečkem. Neměla příliš času. Chtěla si ho užít. Jak? Bloudit, poznávat osudy lidí? Je jedno kam půjde, nikdy nedojde daleko. Za mostem do leva. Cesta jí vedla ke kostelu. Ne, tam ne. Není pánbíčkář. Nevěřila že půjde do nebe nebo do pekla. I když... Nikdy není pozdě věřit. Přesto šla dál. za kostel až k poště a pak dolů do podchodu. Míjela chodce jdoucí z práce, večírků, oslav, setkání a loučení. Hleděla do jejich prázdných tváří a doufala, že v nichnalezne to, co nenalezla zatím v žádných z lidí. Procházeli kolem ní, kolem opušťený jedenáctiletý holky uprostřed nočního města plného lidí, jako těch, co sěděli v rozích podchodu a tupě zírali do dálky s vyhrnutým rukávem. Neohlédli se. Ani jeden. Zamrzelo jí to. Tolik málo času jí zbývalo a přesto nevěděla co ním. Sedla si doprostřed tunelu a cítila, jak kolem ní prochází ti nevšímaví samolibí lidé - šťastní lidé v neštěstí. Někdo se dotkl jejího ramene. Otočila se. Nad ní se skláněl zarostlý muž. Byl cítit po levném alkoholu a nabízel jí stříkačku. Proč ne? On jediný si jí všiml, dal jí najevo, že tady někdo jako ona sedí na zemi v noční košili. Vzala stříkačku do ruky a vyhrnula si rukáv. Zůsatane jako ti, kterých se dřív bála. Ale teď ne, protože oni jsou lepší, než tio kterých si myslela, že jsou jejími přáteli a nokdy jí nenechají samotnou. Přiložila jehlu k žíle a zavřela oči. Jehla pronikla kůží a do žíly se jí vlila milovaná tekutina...
...Ráno, když svítilo slunce, bylo v podchodu stále šero. Seděla tam malá dívka. I když teď už ne. Teď přes její tvář přetahují bílé roucho. Nikomu nebude chybět.

KONEC
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vzorek◡‿◡✿Spolehlivy Vzorek◡‿◡✿Spolehlivy | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 18:17 | Reagovat

Děkuju za vysvětlení a  ještě jednou promiň, nejspíš jsem se v tobě vážně spletla:-) Jsi super!:-)

2 Vzorek◡‿◡✿Spolehlivy Vzorek◡‿◡✿Spolehlivy | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 19:42 | Reagovat

Děkuju moc:-)) Skype nemám, mám akorát ten facebook, ale tam nechodím:-).. Jsem jen na blogu a nebo na mailu. S tou návštěvností nevím :-D ale většina lidí mě tady nesnáší a to jsem jim ani nic neudělala, s někým jsem se trochu hádala (třeba ty:( ).. Jinak děkuju a hned udělám něco s těma komentářema:-)

3 Vzorek◡‿◡✿Spolehlivy Vzorek◡‿◡✿Spolehlivy | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 21:18 | Reagovat

Děkuju za kompliment:-)) Prosímtě co je to to *SB*???:-)

4 Vzorek◡‿◡✿Spolehlivy Vzorek◡‿◡✿Spolehlivy | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 15:21 | Reagovat

Co nic takového nemáš?:-)

5 Vzorek◡‿◡✿Spolehlivy Vzorek◡‿◡✿Spolehlivy | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 20:00 | Reagovat

Odpověď: Protože ten telefon ta "kamarádka" postavila na stůl vzhůru nohama a pak když jsme to daly na PC, tak jsme si toho teprve všimly:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama